O mně

Jmenuji se Tomáš Vacek. Vystudoval jsem obor Sociální práci se zaměřením na komunikaci a aplikovanou psychoterapii na Pražské vysoké škole psychosociálních studiích. Na této škole jsem také dokončil daseinsanalyticky orientovaný psychoterapeutický výcvik. Pracuji jako asistent v denním stacionáři organizace Pohoda-společnost pro normální život s postižením. Zde také vedu hudební dílny. Další organizací je neziskovka Prospe, kde jsem koordinátorem a lektorem programů primární prevence na základních a mateřských školkách. Také se věnuji soukromé muzikoterapeutické praxi v rodinném poradenském zařízení Poradenství Kopretina.

Moje cesta k objevení muzikoterapie započala v pubertě, kdy jsem našel mojí zálibu v hře na perkuse a věnoval se studiu hry na djembe a basové bubny (dundun, sangban, kenkeni). Můj zájem se přesunul dále na španělskou a latinskoamerickou hudbu (cajon, konga, bongo). Poté to byla muzika arabského světa (darbuka, rámové bubny) a tak pořád dokola. Věnuji se také ve hře na didgerido, ústní harfu, šamanský buben, kantelu, koncovku, brumli a zpěv. Posledním nástrojem byla kytara. Moje maličkost působila v několika kapelách a hudebních projektech. Jsem takový hudebník-multiinstrumentalista. Baví mě hudebně propojovat různorodě světy dohromady. Snažím se hrát každý den, protože mi to přináší radost a odpočinek.

O muzikoterapii jsem se začínal zajímat v prvním ročníku na vysoké škole. Dovedli mě k tomu moje zkušenosti s vlivem hudby (relaxační účinek hry na bicí nástroje, muzika jako nevšední nástroj komunikace). Také mi k tomu pomohlo moje studijní směřování, protože jsem chtěl a stále chci v rámci profesní kariéry pomáhat lidem a být jim prospěšný. První možnost setkat si živě s muzikoterapií se mi naskytla na několika krátkodobých kurzech pořádaných Českou muzikoterapeutickou asociací. Získané zkušenosti mě velice oslovili. Začal jsem proto jako dobrovolník vést hudební kroužky na internátu Jedličkova ústavu. Poté mě studia zavedla na Palackého univerzitu v Olomouci, kde jsem pod vedením dr. Lubomíra Holzera rozvíjel své znalosti v celostní muzikoterapii. Následovalo dokončení bakalářského stupně studia a nástup na magistra. Na internetu se objevil inzerát, že obecně prospěšná společnost Pohoda-společnost pro normální život lidí s postižením hledají vedoucího hudebních dílen do denního stacionáře. Nebyl jsem však vybrán. To se ale změnilo. Za půl roku mi volalo neznámé číslo, zvedl jsem to. Z druhé strany se ozvalo: „Pane Vacku, potřebujeme Vás na vedení hudebního kurzů. Máte o to zájem?“. Jasně, že měl a jak velký. Započala tedy moje spolupráce s touto organizací, která trvá do teď. Po několika měsících jsem také začal vést muzikoterapeutickou skupinu v SDMO-Sdružení pro komplexní péči při dětské mozkové obrně. Aktivita musela ale být po roce z důvodu nedostatku finančních prostředků utlumena. V nedávné době jsem se stal frekventantem tříletého výcviku intergrativní muzikoterapie pod vedením Tomáše Procházky.