V psychoterapii a všech uměleckých terapiích se doporučuje dlouhodobě vést zápisky z každého terapeutického sezení. Podrobné vedení zápisků nám pomáhá dosáhnout terapeutického cíle při práci s klientem. Je důležité si uvědomit, že nejsme schopní si pamatovat všechny důležité informace z každé hodiny.
Existuje nepřeberné možností, jak si zápisky vést. U různých terapeutů jsem viděl různé způsoby. Někteří preferují psaní v bodech, jiní uvádějí své postřehy do uceleného textu, případně můžeme najít používání zkratek. Stejná nepřebernost panuje i ve využívání jednoho bloku pro všechny klienty nebo naopak složek pro každého klienta. Někteří terapeuti si píšou zápisky do počítače a tabletu.
Zajímavým doplněním našich postřehů mohou být standardizované nebo nestandardizované testy, které hodnotí průběh terapie. Může se jednat o standardizované psychologické testy, případně testy určené přímo pro muzikoterapii. Ty můžeme najít zejména v zahraničí. Je důležité uvést, že některé testy může využívat proškolený odborník s patřičným vzděláním a proškolením.
Důležité je si ale uvědomit, že zápisky nám mají v terapii pomoci, ne nám jí ztížit. Tvoření poznámek ze sezení by mělo zabrat nejdéle 10 minut. Samozřejmě déle nám to trvá při prvních několika sezeních, kde svého klienta teprve poznáváme. Myslím si, že každý ze začátku si musí projít určitým „hledáním“, jaký způsob zapisování mu osobně vyhovuje. Neexistuje obecný recept. Můžeme se například inspirovat od ostatních zkušenějších kolegů, ale musíme si najít ten náš způsob.
Proto bych vám rád pospal, jak já postupuji při tvorbě zápisků. Zápisky si píšu po bezprostředně po odchodu klienta z kanceláře. Mám v živé paměti průběh terapie. Zápisky si nedělám během sezení, protože pracuji s dětmi, kteří vyžadují hodně pozornosti. Naopak před začátkem každého setkání se podívám do složky klienta, abych věděl, čemu se budeme při terapii věnovat.
Pro každého klienta si vytvářím jeho osobní složku, kde vkládám zápisky ze sezení, smlouvu o terapeutickém kontraktu a zprávy od ostatních odborníků. Při prvním sezení se domlouváme s klientem, případně s jeho rodiči na terapeutických cílech. Ty mají ve složce důležité místo, protože se k nim často vracím. Poté následuje „sekce“ Anamnéza, kde si píšu, jaký klient je, jaké má těžkosti, zkrátka osobní, zdravotní i rodinnou anamnézu. Dále si zapisuji samotný průběh prvního sezení do sekce „Průběh“. V závěru si naplánují cíle na další sezení, které si poznamenám.Na dalším setkání se věnuji stanoveným cílům. Náplň a průběh terapie píšu do sekce Průběh (jak postupuji při tvoření terapeutických sezení si můžete dočíst v následujícím příspěvku). Zápisky dělám v bodech, píšu krátce, jasné a stručně. Poznámky z jednoho sezení mi nezaberou více jak jednu A5ku. Důležité informace pro další hodinu uvádím velkými písmeny, abych si dané informace všimnul. Zbytek mám psacím.
