Uncategorized

Komunitní muzikoterapie

V muzikoterapii existuje mnoho různých muzikoterapeutických směrů a škol. Například můžeme uvést kreativní muzikoterapii Nordoffa a Robinsona, analytickou muzikoterapii a mnohé další. Některé muzikoterapeutické směry vycházejí z předem ustáleného psychoterapeutického, nebo jiného systému. Dobrým příkladem je analytická muzikoterapie, jež se teoreticky opírá o psychoanalýzu. Naopak vznikají směry, které jsou čistě muzikoterapeutické jako kreativní muzikoterapie. Mají vlastní teoretický systém, který vznikl jen pro tyto účely (1).

Dalším čistě muzikoterapeutickým modelem je komunitní muzikoterapie. Tento směr mě zaujal zejména pro svoji určitou volnost a svobodu v rámci praktické aplikace. První zmínky o komunitní muzikoterapii můžeme v odborných kruzích vysledovat na přelomu našeho tisíciletí. Komunitní muzikoterapie není přímo vnímána jako nástroj pro práci s komunitou, ale jedná se o volný teoretický koncept, který využívá hudebních procesů ke změně, jak v psychologické, tak i sociální rovině. Je těžké přímo definovat komunitní muzikoterapie, protože nevyužívají žádného konkrétního teoretického modelu (3). Opírá se o několik následujících východisek: systémovost, spoluúčast, aktivitu ke změně, orientovanost na zdroje člověka, vznik sociálních vazeb mezi lidmi a komunitami, sociální aktivismus, zaměření na sociálně-hudební procesy, komunitu, individualitu a rozdílnost. Systémovost je vnímána jako vyjádření vztahů, spojení rozdílností a dynamické rovnováhy v určitém systému. Spoluúčast vyjadřuje tendenci muzikoterapie, či hudby k jakékoliv formě zapojení se a aktivní účasti. Komunitní muzikoterapie se snaží motivovat k nějaké aktivitě vedoucí ke změně. Je také orientována na zdroje a možnosti daného klienta, nebo skupiny. Nepokouší se o razantní změnu, ale snaží se vycházet z aktuálních možností a zdrojů daných osob. Cíl komunitní muzikoterapie také spočívá ve vzniku a rozvoji sociálních vazeb mezi lidmi v komunitě a napříč různými komunitami. Snaží se také o určitý přesah, který se nezaměřuje jen na určitou komunitu. Usiluje o vliv na širší společnost. Například upozorňuje na marginalizované skupiny obyvatelstva a jejich integraci do společnosti (lidé se zdravotním postižením, lidé ze sociálně vyloučených lokalit). Pro svoje účely využívá sociálně-hudebních procesů, jež hudba přináší. Společný poslech hudby a její tvorba mají tu moc spojovat různorodé lidi dohromady. Důležitým aspektem je důraz na tvorbu přirozených komunit, kdy se dbá na individualitu každého člena a věnuje se pozornost na rozdílnost nejen jednotlivce, ale i celé komunity (2).

Formy komunitní muzikoterapie mohou být různorodé, od individuální muzikoterapie po různorodé volnočasové aktivity jako sbory, hudební kapely a další (3). Jak už bylo zmíněno, neexistují přesně předepsaná pravidla. Jedná se koncept, který se v určitém smyslu vymezuje proti „klasickému“ pojetí muzikoterapie jako jasně teoreticky vymezenému konceptu (2). Domnívám se, že právě smýšlení o muzikoterapii v „klasickém“ pojetí může být svazující. Možná právě model komunitní muzikoterapie přináší nový vítr, který může obohatit praxi o nové myšlenky a nápady.

Zdroje:

1. Bruscia, Kenneth E.. Defining Music Therapy, Barcelona, 2013. ProQuest Ebook Central,. https://ebookcentral.proquest.com/lib/natl-ebooks/detail.action?docID=3117673.

2. Stige, B, Pavlicevic, M, & Ansdell, GM 2016, Where Music Helps: Community Music Therapy in Action and Reflection, Routledge, Abingdon. Available from: ProQuest Ebook Central. [23 December 2018].

3. Wood, Stuart. A Matrix for Community Music Therapy Practice, Barcelona Publishers, 2016. ProQuest Ebook Central, https://ebookcentral.proquest.com/lib/natl-ebooks/detail.action?docID=4544688.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *