Hudba má schopnost propojit nás s minulostí způsobem, který je pro jiná podnětová média nedosažitelný. Právě proto se v posledních letech větší pozornost obrací k využití hudby v kontextu demence, kde se ukazuje jako silný spouštěč autobiografických vzpomínek. Tato schopnost hudby může pomáhat pacientům zachovat přístup k vlastní identitě, emoční stabilitě i mezilidským vztahům.
Neurologická věda dnes dokazuje, že hudba aktivuje širokou síť mozkových oblastí, včetně hipokampu, amygdaly, sluchové kůry a prefrontální kůry. Právě těch struktur, které jsou propojeny s pamětí, emocemi a sebereflexí. Například studie Patrika Janaty (2009) ukazuje, že při poslechu známé hudby se aktivuje mediální prefrontální kortex, který je klíčový pro výběr a zpracování osobních vzpomínek. Díky tomu lze vysvětlit, proč si lidé s Alzheimerovou chorobou čisto emociálně vybaví vzpomínku nebo se do ní alespoň neverbálně „ponoří“ při poslechu známé melodie.
Osobní, tzv. personalizovaný výběr hudby je přitom klíčový. Největší úspěch má hudba, která pochází z tzv. hudebního vrcholu – časového období mezi 10. a 30. rokem života, kdy se formuje osobní identita. Skladby z této éry bývají v mozku hluboce zakořeněny a mávají silný emoční náboj. Studie Jacobsenové a kol. (2015) navíc ukazuje, že i u pacientů s pokročilou Alzheimerovou nemocí zůstává hudební paměť relativně zachovaná, na rozdíl od jiných typů paměti.
Hudba ovšem nepůsobí jen individuálně. Umožňuje také sdílení mezi pacientem a jeho okolím. Pečující osoby i rodinní příslušníci popisují, že při poslechu známé hudby dochází k navázání očního kontaktu, zábleskům emocí či dokonce verbálním reakcím. Dochází tak k obnovení vztahového propojení, které nemoc narušila.
V praxi se osvědčilo několik jednoduchých, ale účinných přístupů. Patří mezi ně individuální playlisty, vytvořené ve spolupráci s rodinou (Music & Memory®, Playlist for Life), skupinová reminiscenční sezení s hudbou či jednoduché interaktivní aktivity jako je zpěv, tleskání nebo tanec. Tyto formy zapojení mají potenciál posílit identitu, snížit neklid a zlepšit celkovou kvalitu života pacientů.
Je však třeba brát v potaz i další aspekty. Nevhodná hudba může vyvolat negativní asociace či traumatické vzpomínky. Proto je důležité přistupovat k hudební volbě citlivě a s respektem k osobní historii daného člověka.
Hudba není lékem na demenci. Je ale prostředkem, jak udržet lidskost tam, kde se pomalu vytrácí slova. Je to cesta, jak se spojit se vzpomínkou, emocí a blízkostí. Tam, kde končí jazyk, začíná hudba.
Zdroje:
- Janata, P. (2009). The neural architecture of music-evoked autobiographical memories. Cerebral Cortex, 19(11), 2579–2594.
- Jacobsen, J. H., Stelzer, J., Fritz, T. H., Chetelat, G., La Joie, R., & Turner, R. (2015). Why musical memory can be preserved in advanced Alzheimer’s disease. Brain, 138(8), 2438–2450.
- El Haj, M., Postal, V., & Allain, P. (2012). Music enhances autobiographical memory in mild Alzheimer’s disease. Educational Gerontology, 38(1), 30–41.
- Särkämö, T., Tervaniemi, M., & Huotilainen, M. (2014). Music in the dementia care: Cognitive, emotional, and social benefits. Dementia, 13(2), 194–204.
- Gerdner, L. A. (2000). Effects of individualized versus classical „relaxation“ music on the frequency of agitation in elderly persons with Alzheimer’s disease and related disorders. International Psychogeriatrics, 12(1), 49–65.