O muzikoterapii

Rozhovor s Em Perry: studium muzikoterapie v USA, studijní stáže a certifikace

V dalším článku jsem si pro vás připravil rozhovor s muzikoterapeutkou Em Perry. Vystudovala bakalářský titul na Baldwin Walace University. V současné době pracuje v soukromé praxi v Ohiu, vedle toho se věnuje magisterskému studiu muzikoterapie. V interview jsme se bavili o studiu muzikoterapie, studijních stážích a certifikaci v USA. 

T (Tomáš): Můžeš mi říct ohledně studia muzikoterapie ve Spojených státech? 

E (Em): Ve Spojených státech je výuka muzikoterapie organizována jako vysokoškolské studium. Studijní program je akreditován Americkou muzikoterapeutickou asociací. Každých 10 let musí škola zažádat o její obnovu. Muzikoterapeutická asociace vyhodnotí, zda studijní program splňuje všechna kritéria. Ta jsou, že studenti musí splnit určitý počet hodin praxe a supervize pod vedením svých profesorů. Dále všechnu teorii, hodiny piana, zpěvu a hudební nauky. Absolvují přednášky a cvičení, jak z hudebních oborů, tak i jako muzikoterapeuti. Po zakončení studia se vyjíždí na stáž. V rámci stáže pracuješ jako muzikoterapeut na plný úvazek pod vedením zkušeného kolegy. Délka stáže je šest až devět měsíců. Já jsem jela na stáž do hospice na Floridě. Muzikoterapii jsem zase studovala v Ohiu.  

T: To je poměrně komplikované.

E: Je to velice komplexní systém. Já žiji v Ohiu. V našem státě je kolem padesáti vysokých škol, ale pouze tři mají obor muzikoterapie. Myslím si, že v USA je méně jak padesát univerzit, kde se dá studovat muzikoterapie. Máš tedy hodně omezené možnosti, kde získat vzdělání.

T: Potřebuješ nějaké předchozí hudební vzdělání, pokud chceš studovat muzikoterapii?

E: Ano, musíš. Máme různé úrovně hudebního vzdělávání v USA. Máme hudební školy nebo konzervatoře. Já jsem prošla konzervatoří. Museli jsme naše hudební dovednosti prokázat při přijímacím řízení. Zpívala jsem tři operní ukázky, hrála jsem na piano a měli jsme znalostní test. Bylo to na celý den. Na závěr jsem prošla dvěma pohovory. Ptali se mě, jaké mám dovednosti a jak můžu přispět oboru. Potom jsem čekala na výsledky. 

T: Je to tedy obtížné?

E: Ano, musíš projít všemi ACT a SAT testy (standardizované testy pro zájemce o vysokou školu v USA). Musíš projít celým standardizovaným přijímacím řízením. Je to hodně dlouhý proces. Já jsem začala s přijímačkami v září, když jsem dodělala střední školu. Finální výsledky jsem měla v lednu. Bylo to na čtyři měsíce.

T: Dobře.

E: Já v současné době studuji magisterský obor. Bylo docela složité ho nalézt, protože není tak běžný. 

T: Muzikoterapii tedy studuješ na vysoké škole, potom jdeš na stáž a potom tě čekají zkoušky certifikačního výboru. Certifikace je další téma, o kterém bych rád mluvil. Můžeš mi prosím ale nejdříve říct něco o členění studia muzikoterapie?

E: Bakaláře studuješ čtyři roky. Magisterské programy jsou na dva roky a některé na jeden. Záleží na studijním oboru. Máš magisterské studium hudby, přírodních věd se zaměřením na muzikoterapii nebo přímo studium muzikoterapie. Já studuji magisterské studium muzikoterapie.

T: Máte ve Spojených státech doktorandské studium muzikoterapie?

E: Ano, máme. Je tady překvapivě dost takovýchto studijních programů.

T: Jak dlouho ti zabere doktorát z muzikoterapie? 

E: Většinou 2 až 3 roky. Záleží na tom, jak dlouho budeš sepisovat svůj výzkum. 

T: Můžeš mi prosím povědět více o stážích? Je běžné, že studuješ například v Ohiu a na stáž jedeš na Floridu?

E: Je to velice časté. 

T: Proč jsi jela zrovna na Floridu?

E: Stáž jsem si vybrala kvůli zařízení. Jednalo se o jeden z nejlepších hospiců v okolí. Chtěla jsem mít větší kompetence a odpovědnost. Také jsem chtěla, aby se ke mně chovali jako k plnohodnotnému členu týmu. Jedna ze spolužaček měla stáž v Kalifornii. Narodila se a vyrostla v Ohiu, ale jela tam. Její organizace byla hodně prestižní. Stáž potom vynikne ve tvém životopise. Máš lepší šanci získat práci, kterou chceš.

T: Vylepší ti to tedy tvoje CV? Když máš instituci s dobrým renomé, je snadnější získat práci? 

E: Čím lepší máš trénink, tím získáš lepší práci. Promovala jsem s deseti spolužáky. Osm z nich bylo na stáži mimo Ohio, protože měli stipendium. Dva ho nedostali a zůstali v Ohiu. 

T: Jak to vlastně funguje, když si chceš najít organizaci na stáž? Najdeš si ji na stránkách Americké muzikoterapeutické asociace

E: Ano, máme národní registr stáží. Potom jsou smluvní stáže. Jedná se o stáže jen pro univerzitu, kde studuješ. Na škole jsme měli tři partnerské organizace. Spolužáci, kteří na stáži zůstali v Ohiu, využili právě této příležitosti.

T: Dostaneš za stáž zaplaceno nebo je dobrovolná?

E: Obojí, já jsem měla stipendium. Není to tak časté. Dostáváš každý měsíc stejné stipendium. Nejsme placeni od hodiny. Pracovala jsem někdy šedesát až sedmdesát hodin týdně a za pořád stejné peníze. Je zde ale mnoho neplacených stáží. Moje kolegyně na vysoké škole šla na neplacenou stáž na základní školu. Pracovala jako muzikoterapeut a učila. Odpoledne se snažila vydělat peníze na jídlo a nájem. Stipendium nepokryje obvykle ani náklady na bydlení. Když jsem jela z Ohia na Floridu, což je skoro tisíc mil, měla jsem aspoň něco na jídlo a nájem. Moje rodina mi s tím pomohla. Každý tohle ale nemá. 

T: Potřebuješ tedy nějakou podporu od rodiny nebo si musíš vydělat peníze sama?

E: Měla jsem opravdu velké štěstí. Mé stipendium částečně pokrylo životní náklady a náklady na cestu. Utratila jsem však všechny moje úspory.

T: Zpátky k certifikaci. Pro muzikoterapeutické vzdělání si tedy projdeš 4 roky vysokou školou, stáží a co ohledně certifikace?

E: Říkáme tomu „zkoušky výboru“ (board`s exams), zkoušky naší certifikační komise. Musíš je absolvovat dva měsíce po dokončení stáže. U mě to byl jeden měsíc. Jsou tady tři stupně certifikace. První je uznání titulu, certifikát výboru a muzikoterapeutická licence. Muzikoterapeutická licence je nejlepší. Nabízí největší možnosti pojištění a také finanční odměny za odvedenou práci. Pokud neprojdeš certifikací a přesto pracuješ, můžeš být za to zažalován a jít k soudu. Licenci můžeš dostat pouze v deseti státech. Mnoho muzikoterapeutů za to bojuje i v ostatních státech. Je to potřeba, protože každý potom může dělat muzikoterapii, ale to není bezpečné. Certifikát výboru je udělován „CBMT“, což je „muzikoterapeutický certifikační výbor“. Pro získání certifikátu musíš projít zkouškou, která má asi tři sta otázek. Když ji úspěšně zakončíš, tak dostaneš certifikát s číslem. Číslo potom používáme na registraci k dalšímu vzdělávání, za které dostáváš kredity. Každých pět let musíš mít sto bodů. Myslím si, že pro splnění testu musíš mít sedmdesát nebo osmdesát procent odpovědí správně. 

T: Trvá tedy pět až šest let, než jsi certifikovaný muzikoterapeut? 

E: Měla jsem velké štěstí. Do školy jsem chodila čtyři roky. Moje stáž začala dva dny po promoci. Mnoho lidí musí čekat šest až osm měsíců, někteří dokonce celý rok. Potom stráví delší čas na stáži. Moje byla pouhých šest měsíců. Někdy je to osm měsíců až jeden rok. Pokud nemáš štěstí, to může být 6-7 let, než můžeš jít k testům. 

T: Zabere to hodně času? Kolik lidí to dodělá? 

E: Přesně tak. Ve studijním kruhu nás začalo dvacet čtyři. Když jsme promovali, tak nás bylo jen deset. Moc lidí to nedodělá a odpadne. Musíš to opravdu chtít, jinak to nedáš. 

T: Kolik certifikovaných muzikoterapeutů je ve Spojených státech? Je to něco ojedinělého? 

E: Je nás osm tisíc. 

T: To není zase tolik. 

E: Není jich tolik, kolik by sis představoval. Není tady zase tolik pracovních míst, musíme si je vytvořit sami. Já pracuji ve své vlastní soukromé praxi. Musíme si udělat vlastní klientelu. Dělali jsme to dobře a otevírali se nové příležitosti pro muzikoterapeuty. Potom do toho ale zasáhnul Covid-19. Ten dva roky práce zmařil, protože lidi emocionálně strádají a nemají finanční prostředky. Jakýkoli posun jsme udělali před dvěma roky, tak přišel vniveč. Muzikoterapeuti se ale přizpůsobili. Poskytují muzikoterapii online. Je tu vždy světlá stránka věci. 

T: S tím souhlasím. Také pracuji převážně v soukromé praxi s dětmi a Covidem jsme o dost přišli. Je běžné, že muzikoterapeuti pracují v soukromé praxi? Působí více v zařízeních, nemocnicích nebo hospicích? Je to půl na půl? 

E: Pracujeme všude. Nejvíce muzikoterapeuti pracují v geriatrických zařízeních a hospicích. Muzikoterapie je v těchto zařízeních hrazená ze systému zdravotního pojištění. Jinak si péči klienti platí samí. Není hrazená pojišťovnou. Máme různorodou klientelu.

T: Zaměřuješ se na konkrétní klientelu?

E: Ne, pracuji se širokým spektrem klientů. Ráno se věnuji dětem se speciálními vzdělávacími potřebami, odpoledne s lidmi s duševním onemocněním a večer se seniory. 

T: Na jaké hudební nástroje se učíte hrát při studiu muzikoterapie na vysoké škole? 

E: To byla muka. Já jsem hlavně vokalistka. Zkoušela jsem hrát na hudební nástroje v minulosti, ale nejsem v tom dobrá. Musela jsem se na ně ale naučit hrát. Během studia jsem si prošla lekcemi kytary, piana, ukulele, bicí nástroje a na poslední pátý nástroj si nevzpomenu. Museli jsme umět ovládat pět hudebních nástrojů. Ze srandy jsme si říkali Fantastická pětka podle filmu. Zkoušeli nás z toho v rámci závěrečných zkoušek. Při nástupu na vysokou školu jsem vůbec nehrála na kytaru. Teď ji při muzikoterapii používám skoro každý den. 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.